Vysoký krevní tlak v těhotenství

Vysoký krevní tlak v těhotenství

Krevní tlak je tlak, kterým působí krev proudící v oběhovém systému na stěnu tepen. Bez krevního tlaku by krev nemohla cirkulovat systémem cév. Normální hladina krevního tlaku by se měla pohybovat mezi 110/65 torr při dolní hranici a 140/90 torr při hranici horní. O vysokém krevním tlaku mluvíme při naměřěných hodnotách přesahující horní hranici, tedy 140/90 torr a více. Vysoký krevní tlak se může vyskytovat i v období těhotenství, nejčastěji v jeho druhé polovině. Zde je potřeba rozlišit, zda žena tímto trpěla již v období před těhotenstvím a nebo zda se jedná o stav vzniklý až v průběhu těhotenství. V každém případě je nezbytně nutné, aby žena navštívila svého lékaře a podrobila se vyšetřením.

Vznik vysokého krevního tlaku v těhotenství

Vysoký krevní tlak v těhotenství se vyskytuje v jeho druhé polovině v rámci tzv. pozdních gestóz. Příčina vzniku vysokého krevního tlaku v těhotenství není stále přesně známa. Během těhotenství dochází k četným změnám v organismu ženy. Jedná se především o hormonální změny, změny imunitního systému, či změny ve fyzikálních vlastnostech krve a cév. Tyto změny se po porodu opět vracejí do původního stavu. Předpokládá se, že právě tyto změny mohou mít vliv na vznik vysokého krevního tlaku v těhotenství. Jisté je, že se jedná o kombinaci mnoha faktorů.

Vysoký krevní tlak v těhotenství a patologické stavy

Vysoký krevní tlak bývá součástí tzv. pozdních gestóz, tedy onemocnění, které postihuje ženy ve druhé polovině těhotenství. V rámci pozdních gestóz rozlišujeme několik nemocí, u kterých je významným příznakem právě vysoký krevní tlak. Rozlišujeme preeklampsii, eklampsii, chronickou hypertenzi, superponovanou hypertenzi a HELLP syndrom.

Preeklampsie

Preeklampsie je stav charakterizovaný vysokým krevním tlakem, přítomností bílkovin v moči a otoky. Nejčastěji se objevuje po 20. týdnu těhotenství, častěji u žen, které jsou těhotné poprvé. Příčina vzniku není známa, ale předpokládá se celá řada teorií. U těhotných je pozorována porucha srážení krve a především stahy tepen v těle těhotné. Všechny tyto změny se propagují i na placentu a tedy i na plod. Těhotná musí být podrobena zvláštní péči, která spočívá v klidu na lůžku, podání kyslíku, aplikaci léků na snížení krevního tlaku a odstranění stahu tepen. Při počínajícím otoku mozku u těhotné se podává i antiedematózní léčba, tedy léky na snížení otoku.

Eklampsie

Eklampsie je stav, pro který je typická přítomnost svalových křečí těhotné ženy navazující na preeklampsii. Zpočátku bývají silné bolesti hlavy, nauzea, zvracení a poruchy dýchání až zástava dechu. Později se přidávají i porucha vědomí v podobě kómatu. Tento stav vzniká v důsledku spazmu, tedy stahu, cév mozku a tím se sníží jeho zásobení kyslíkem. Zároveň dochází k otoku mozku a změnám v jeho struktuře. Pokud tento stav vznikne, bezodkladně se přistupuje k vybavení plodu císařským řezem.

Chronická hypertenze

Chronická hypertenze znamená zvýšení krevního tlaku již před 20.týdnem těhotenství. Svědčí to o přítomnosti vysokého krevního tlaku již před otěhotněním, což se dá potvrdit změnami na očním pozadí, srdci či ledvinách. Tento stav je nutné sledovat, jelikož může dojít k přechodu do preeklampsie.

Superponovaná hypertenze

Superponovaná hypertenze je stav, který navazuje na chronicky vysoký krevní tlak u těhotné. Dochází zde k rychlému zvýšení krevního tlaku, tvorbě otoků a přítomnosti bílkovin v moči. To ukazuje na poruchu ledvin. Jedná se o život ohrožující stav, který se může opakovat i v dalších těhotenství.

HELLP syndrom

HELLP syndrom představuje velice závažnou komplikaci těhotenství, která končí smrtí až ve 40% případů. Velice často postihuje ženy v konečné fázi těhotenství, nejčastěji kolem 37.týdne. Může se vyskytovat v návaznosti na preeklampsii, nebo jako samostatné onemocnění. U tohoto syndromu dochází k rozpadu červených krvinek, zvýšení jaterních enzymů a ke snížení hladiny krevních destiček. Příčina vzniku tohoto onemocnění není stále známa. Zpočátku se projevuje nevolností, zvracením, únavou, bolestí v oblasti žaludku a podžebří. Později se přidávají i krvácivé projevy, jako je přítomnost krve v moči či krvácení do trávicího ústrojí. Součástí nemoci jsou i příznaky jako vysoký krevní tlak, otoky a přítomnost bílkovin v moči. Při rozvinutí tohoto stavu je nutné okamžité vybavení plodu a rychlá léčba všech výše uvedených projevů.

 Komplikace vysokého krevního tlaku v těhotenství

Vysoký krevní tlak v těhotenství je nebezpečný jak pro těhotnou, tak pro plod. Při zvýšeném krevním tlaku totiž nastávají poruchy přísunu kyslíku a živin do krve plodu a to může způsobit zpomalení jeho vývoje a růstu. Rovněž může dojít k tzv, abrupci placenty, což má za následek odumření plodu. Pro ženu je vysoký krevní tlak v těhotenství rizikový z hlediska možného rozvoje cévní mozkové příhody, orgánového selhání a poruchy krevní srážlivosti.

 Diagnostika vysokého krevního tlaku v těhotenství

Diagnostika vysokého krevního tlaku v těhotenství spočívá v jeho měření při návštěvách lékaře. Toto je základní a nezbytnou součástí každé návštěvy gynekologa. Stanovení diagnózy napovídají i příslušné klinické projevy. Rovněž je nezbytné provést laboratorní vyšetření se zaměřením na krevní srážlivost, počty krvinek a biochemický rozbor jaterních enzymů. K laboratornímu vyšetření se zasílá i vzorek moče.

Léčba vysokého krevního tlaku v těhotenství

Vysoký krevní tlak v těhotenství je nezbytné léčit z důvodu možného vzniku komplikací, které mohou těhotnou ohrožovat na životě. Tím je samozřejmě ohroženi samotný plod. Léčba vysokého tlaku u těhotných může být nefarmakologická, či farmakologická.

• Nefarmakologická léčba vysokého tlaku v těhotenství by měla být zvažována u těhotných žen s tlakem 140/90 torr až 150/100 torr. Nefarmakologická léčba je možná v závislosti na hodnotách krevního tlaku, stáří gravidity a přítomnosti rizikových faktorů jak pro matku, tak pro plod. Tento typ léčby spočívá v klidu na lůžku a neustálém sledování. Doporučují se malé dávky vápníku.
• Farmakologická léčba vysokého krevního tlaku v těhotenství spočívá v podávání léků ze skupiny antihypertenziv, které snižují krevní tlak. Rovněž se podávají blokátory kalciových kanálů, které se také podílejí na snížení krevního tlaku, avšak jiným mechanismem.